Zpověď na začátku tisíciletí

Malý černostříbrný knírač, který v útulném domku na kraji jedné posázavské vesnice jediný nemá co dělat s muzikou, se alespoň jmenuje Falco. Nikoliv po létajícím bernardýnovi z Nekonečného příběhu (dnes je Falkovi už 12 let, chová se tomu úměrně, ale i jako štěně byl rozvážnější letory), nýbrž po rakouském zpěvákovi.

Falco je ze Štemberské Strže, jeho paní zpěvačka Heidi Janků a její manžel skladatel Ivo Pavlík z Ostravy. Před dvěma lety se usadili blíž k Praze, ale paradoxně teď v Ostravě, Opavě a Šumperku zpívá Heidi častěji než před tím. "Pořád hodně jezdím. Vystupuju na plesech, večírcích, hodně pro děti. Na rozdíl od jiných si na nedostatek práce nemůžu stěžovat," říká Heidi Janků. "Jsem člověk, který se nerad dívá dozadu, mám ráda nové věci, nové cíle. Možná proto jsem začala zpívat pro děti, což by mě před deseti lety sotva napadlo." Rychlé, svižné písničky tančící, skákající a hopsající zpěvačky, která navíc odvážné soutěžící odměňuje bonbóny Haribo od sponzora, se dětem líbí. Jenže to je jen jedna tvář Heidi Janků. Druhá, například na obalu jejího nového alba "Zpověď", je vážná, přemýšlivá, zahloubaná. Tvář šansoniérky? "Na té desce je i několik mých úspěšných písniček z dřívějška. Třeba "Zvědavá" nebo "Fotka" a také "Holka tvrdohlavá". Tvrdohlavá jsem pořád, ale holka už ne. Už mi je sedmatřicet," komentuje Heidi změnu image. Změnu, kterou vysvětlují i tahle opakující se slova z titulní písničky nové desky: "Hodiny jdou, pořád jdou..."

Každý mrak má stříbrný okraj

Ačkoliv, jak se rovněž zpívá v písničce "Zpověď", svět se už skoro dokutálel do třetího tisíciletí, zestárli jsme, možná i zmoudřeli, leccos se nemění. "Myslím, že svým zpíváním i vším tím, co na pódiu dělám, přenáším na lidi pozitivní energii. Negativního je kolem nás tolik, že nemá cenu se tím trápit. Možná i proto jsem vždycky chtěla a chci zpívat písničky, které by lidi pobavily, na které by si dobře zatancovali, aby měli dobrou náladu. Je to málo?" Rozproudit mrtvý večírek, roztancovat ples, na kterém jen všichni distingovaně konverzují, není tak jednoduché. Heidi to umí. "Když přijedete na jeviště v dobré náladě, když se na lidi usmíváte, když je z vás cítit, že to, co děláte, děláte ráda, lidé to poznají," prozrazuje Heidi své "výrobní tajemství". "Jsem optimistka, ze všeho špatného si vybírám to dobré. Už v mládí jsem toho zlého zažila dost, a tak mě něco jen tak nepřekvapí. Řídím se anglickým příslovím "Každý mrak má stříbrný okraj."

Newtonovy zákony pro duši

Platí-li Newtonovy zákony i pro duši, musí být vydaná pozitivní energie doplňována. Jak Heidi Janků dobíjí baterky? "Příroda, spánek a domácí pohoda. Na to strašně věřím. My se doma máme rádi. Jsou různá hektická období - například jsem měla premiéru muzikálu "Sněhová královna", dokončovali jsme desku, na poslední chvíli jsem musela přezpívat jednu písničku; kdybych v takových chvílích neměla doma oporu, psychicky bych to nevydržela." Když je Heidi unavená, jde do lesa. Na procházku, na houby, za stromy. "Asi bych nemohla bydlet v Praze někde v centru. Už jako malá jsem si zvykla být hodně v přírodě. Měli jsme chatu v Beskydech a celé prázdniny, víkendy jsem trávila tam. To člověku asi zůstane pod kůží."

Neplesová rána s rohlíky

V sobotu dopoledne Heidi Janků většinou spí. V pátek totiž bývají plesy nejčastěji, a tak se do postele dostane někdy nad ránem. Teprve až plesová sezóna skončí, tráví Heidi víkendová rána, jako když bývala malá. "U nás doma to bylo tak, že v sobotu dopoledne se uklízelo, nakupovalo a vařilo. Držím se toho. Nejsem sice nijak vášnivá kuchařka, ale pokud na to mám čas... Nedávno se sice manžel v nějaké knížce vyjadřoval o tom, jak to funguje u nás doma, a já jsem se dozvěděla, že umím jen čtyři jídla, která neustále střídám, ale to není tak docela pravda. Sama jsem dost vybíravá, hned tak něco nesním. Mám ráda dobré jídlo, ale naštěstí mám "záklopku". Když mám dost, tak mám dost." Když kolem půl osmé v sobotu ráno Heidi vstane, vychází už manžel Ivo s Falkem na krátkou "zdravotní" procházku pro čerstvé rohlíky a noviny. Heidi zatím prostře na kulatý stůl pod oknem; pak se "rituálně", pěkně pomalu a v pohodě snídá, pije káva, čtou noviny. Klidné sobotní ráno si Heidi nedá vzít.

Heidi má přístav

Tak jako lodě musejí po dlouhých a namáhavých poutích zakotvit v přístavu, potřebuje i Heidi zakotvit. "Odjezdy už mám za sebou. Hned po listopadu 1989 jsme se odstěhovali s manželem do Francie. Měli jsme velké plány, které byly postaveny na reálných základech, už nejsem malá holka, abych se bezhlavě vrhala do dobrodružství. Tady jsme všechno zrušili s tím, že se budeme vracet jen na návštěvu a pokud tu budu zpívat, tak zadarmo, jen jako koníček. Projekt, který jsme tam chtěli rozjet, se netýkal ani tak mě, jako spíš manžela. Měl psát muziku ke kresleným filmům, které vyráběli jeho dlouholetí známí z Německa. Pro něj i pro mě to byla velice zajímavá práce, při které jsem se naučila slušně německy a takovou tu organizační, produkční, kancelářskou práci. Bohužel plány nevyšly, firma zkrachovala, protože - jak to tak bývá - majitelé oslněni počátečním úspěchem, začali žít nad poměry a my jsme se po tři čtvrtě roku vraceli a začínali na zelené louce, úplně znova. Vrátila jsem se ke zpívání a na cesty se chystám jen o dovolené. Ale i tam budu zpívat. Těším se na to - já totiž zpívám moc ráda."

Sobotní ráno - Eva Hirschová, Foto: Eduard Karkan

aktualityterminyheidiaktivityrepertoardiskografievideofotkydoporucujikontakt